Narození
Při pohledu na mé současné proporce už mi těžko někdo uvěří, že jsem vážila jen 1,60 kg. Ale copak já můžu za to, že maminku -- v rámci jejího rizikového těhotenství -- ubytovali v porodnici na pokoj spolu s velmi milou osůbkou, se kterou si náramně rozuměla. Jednoho dne, to si zrovna vyprávěly vtipy, se smála (maminka), až se za břicho (tehdy docela velké) popadala, a já se rozhodla, že se tedy půjdu podívat ven, cože se tam tak zábavného děje. Došla jsem k závěru, že poslední říjnová středa je fajn den k narození se. Fajn jistě byl, ale nikoliv pro dítě, které se má narodit mezi Štědrým dnem a Silvestrem.
Říká se, že když se člověk narodí, všichni kolem se radují. Zjevně jsem byla ta výjimka potvrzující pravidlo.
- doktoři zjevně moc netušili, co je to dětská psychika, a měli za to, že bude nejlepší, když se maminka s dítětem na sebe nebudou příliš fixovat - prý kdyby to náhodou miminko nepřežilo.
- Moje vlastní maminka se strašlivě rozbrečela, když mě poprvé spatřila. (To prý bylo potají, za temné noci a po dlouhém přemlouvání tamějšího lékaře -- rodinného přítele, neb předpisy zakazovaly jakýkoliv kontakt matky s dítětem, dokud není jasné, že dítě přežije)
- Dědeček - otec maminky - prý na adresu prohlásil: "Ani pořádný děcko udělat neumíš"
Vskutku skvělý vstup do života.
Když jsem později poslouchala tyto rodinné historky, čas od času jsem se jen těžko bránila pocitům méněcennosti, neschopnosti a podřadnosti. "Vidíš to? Ani narodit se včas jsi nezvládla! Vlastní máma brečela, když tě viděla. A nebyly to slzy štěstí! A dědeček? Ten tě ani nepovažoval za plnohodnotné dítě. Jsi jen nepodarek! Zmetek!"
Ještě teď mě čas od času přepadnou tyto chmury. Dříve jsem se je snažila zahnat do pozadí. Prostě na ně přestat myslet s vědomím, že třeba zmizí. Jenže oni nezmizí. Jsou tam pořád a obvykle vykouknou v tu nejmíň vhodnou chvíli.
Jediný účinný protilék je dívat se na sebe perspektivou Božího slova:
Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se (Izajáš 44,2)
Bůh nedělá zmetky. Mé (ani tvé) narození nebylo chybou nebo omylem. Můj život není hříčka přírody, ani osud, ani náhoda, ani štěstí, ani souhra okolností. Žiji, protože Bůh mě chtěl stvořit! Stvořil mě přesně tak, jak chtěl. Bůh rozhodl i o tom, jak se narodím. On nikdy nic nedělá jen tak - a nikdy nedělá chyby. Když něco tvoří, má proto vždy důvod. Když tvořil můj i tvůj život, měl pro něj důvod. Důvodem, proč nás stvořil, byla láska. Bible říká: "On si nás (v Kristu) vybral před založením světa ...(Efezským 1,4) Chtěl mě (i tebe) stvořit, aby dal své lásce výraz.